Euforie na největším Rock for People v historii festivalu
První velký festival úspěšně za námi! Rock For People 2022 je minulostí a laťku nastavil opravdu vysoko. Na festivalu jsme byli již po šesté a způsob kterým roste, nemá v Česku obdoby. RFP se tak dostává už nejen mezi tuzemskou špičku festivalů, ale upevňuje své místo i na evropské scéně. Tak pojďme si zrekapitulovat, jaké to vlastně bylo!
PRVNÍ DEN – STŘEDA
Do areálu plně prosvíceným sluncem dorážíme kolem první hodiny, stavíme stany a chystáme se na následující čtyři dny. První kapelou, na kterou vyrážíme, jsou Siamese. A nemohlo to začít lépe. Neskutečný výkon zpěváka Mirzy roztočil první náš circle pit, vše doplněné o housle, které jen podtrhly veškeré emoce. Kdokoliv tuto parádu prošvihl, bude mít další šanci v listopadu v Praze!
Na klidnější notě se linulo vystoupení As Everything Unfolds, kteří sice zněli trochu nervózně a monotónně, rozhodně se ale nejednalo o žádné zklamání. Na větších pódiích se teprve ohřívají a v budoucnu o nich ještě určitě uslyšíme.
Navazující Skindred, jako last minute náhrada za výpadky v lineupu, už ale pořádně roztančili svou energickou show. Specifický sound s kořeny v raggae si našel první masový dav a nemohl chybět ani klasický helicopter dance s roztočenými triky nad hlavou. Ještě před zaslouženým odpočinkem se představili Skywalker se svou vyváženou směsí heavy/melodií a ukázali tak tuzemský svět coru v tom nejlepším světle.
První pauzu jsme si pak dopřáli až kolem sedmé hodiny, kdy jsme konečně prozkoumali areál. Jídla všeho druhu, piva všeho druhu, tak jak to Rockáč umí nejlépe, každý si našel to svoje. Bohužel se ale objevil i první problém s nedostatkem vody, který se projevil během velkých pařáků, které panovaly skoro celý festival. Naštěstí pro nás, pivo bylo dostupné vždycky.
Vyrážíme tak na vystoupení Ghostkid. Za ten rok se banda kolem Sushiho opět posunula a po rozpadu Eskimo Callboy se tak rýsuje dost zajímavý projekt. V pozici headlinera se představili Biffy Clyro. Přesvědčivý výkon, energie, davy zpívající chytlavé refrény. Vše, co má takový set mít. Den uzavřel anglický rapper Slowthai.
DRUHÝ DEN – ČTVTEK
Hned po probuzení přicházejí první výstrahy před deštěm a silným větrem. Celé odpoledne se měly linout bouřky. Naštěstí ale vše dobře dopadlo, a kromě 30minutového deště se nic významného nestalo. Čas na dýmku, poslechnout Velvet Comedy a připravit se na další den.
První vystoupení na dominantní KB stage si vzali do parády Boston Manor. Majestátní scéna tak zažila první pogo, na které velmi přesvědčivě navázali také Neck Deep, se svou českou premiérou. Milým překvapením se pak stala americká kapela Fire From The Gods. Stále populárnější kombinace rapu a metalu nenechala klidným nikoho, kdo v tu dobu navštívil šapitó. Zpěvák AJ Channer se svým potemnělým hlasem odvedl výbornou práci.
Zpátky do emo období nás přenesli Silverstein, nezapomněli ale ani na nové pecky z čerstvého alba Misery Made Me. Své třetí vystoupení z posledních pěti velkým ročníku si dali také Skillet. Rockeři předvedli svůj standartní výkon, kterým neurazili, ale ani extra nenadchli. Zpěvák John ale vyjádřil velkou podporu všem, kteří si těch procházejí špatným obdobím, za což od nás získává velký respekt.
Show dne si hned na to vzali do parády miláčci z Enter Shikari. I když kapela poslední dobou vydávala spíše electro/alternativnější věci, tak teď ukázala, že pořád umí hrábnout do kytar. Známý quickfire round probíhal v podstatě celý koncert, Rory si zajezdil na hlavě fanouška a pit byl v provozu celou dobu.
Navazující Wargasm by se pak dali považovat za jeden z nejlepších úletů, který festival nabídnul. Dva světy Mikie a Sama vytvořili něco unikátního, co dokázalo udělat díru do světa za pouhých 5 let. Závěrem pak byla show Redzeda, která po menších funky problémech byla přesunuta z předchozího dne.
TŘETÍ DEN – PÁTEK
Hned z rána jsme měli možnost další emo výpravy, a to tentokrát v režii As December Falls. Těžko byste v areálu hledali někoho, z koho šla větší energie než z dojaté zpěvačky Bethany. Kapela s velkou budoucností. Dalším velmi příjemným vystoupením bylo Cemetery Sun. Přesvědčivý výkon, každopádně si dokážeme představit, že v klubu to může být ještě lepší.
To, co nastalo potom, asi nečekal nikdo. Na řadu se dostala česká legenda Ivan Mládek se svým banjo bandem a začaly se dít věci. Obrovským šapitém se ozývaly chorály těch nejznámějších českých písní a vedle dovádějících mlaďochů seděli nadšení důchodci. Spojilo se tak několik generací pod jednou střechou. Tohle asi nezažil nikdo. Ani Ivan ne. A i v tom je Rock For People krásný.
Dále už se ale jelo ve tvrdším smyslu. Nastoupili japonští Crossfaith a odnesli si uznání za největší wall of death za celý festival. Od pódia až po zvukaře se otevřel prostor, který při breakdownu naplnil nedočkavý dav. Nikoho nezastavil ani mrak prachu, který vytřepáváme z kapes ještě dnes. Svůj reparát zvládli na jedničku také Caskets a Matt tak mohl ukázat své vokály v plné palbě. Nezaostali ani Imminence a potvrdili tak svou stoupající popularitu v Česku, když před své pódium dostali ve velkém pařáku pěkných pár tisíc lidí.
Dubstep, rap a beaty co lámou kosti, to jsou Dope D.O.D., bez servítek. Možná jedno z největších překvapení, které se na hlavní stage vůbec neztratilo. Plynule navázali Hacktivist, rap show mohla pokračovat, tentokrát s metalovým podkresem, moshpit nutný.
Trvalo to sice dvě dekády, ale přece jsme se dočkali. Fall Out Boy poprvé v České republice. Hudebně sice výborní, vizuálně už to pokulhávalo. Asi už by se dal zkousnout i klasický omyl, že v Česku nejsou jiná města než Praha, na to už jsme si tak nějak zvykly. Každopádně více energie by vystoupení určitě neuškodilo. Svůj úkol ale splnili a veškeré hity zazněly. Na spravení nálady už jsme měli Leoniden, kteří se opět nemýlili. Ti vydají energie za dvě kapely.
ČTVRTÝ DEN – SOBOTA
Energie už moc nebylo, ale jak začít den jinak než v moshi – na Oceans Ate Alaska. Technicky výborná záležitost byla zvládnutá na jedničku, a i přes předobědový čas se sešla poměrně četná skupinka nadšenců. Zajímavým zpestřením bylo vystoupení Franka Zumma s nekonečnými bubenickými sóly.
Nádechem odpoledne se na řadu dostali Don Broco a svou kvalitu dokázali většině přihlížejícím. V moři emocí nás vykoupali Being As An Ocean a poklidným setem navázal Two Feet na hlavní stage. Na otočku jsme se pak zastavili i u Grandsona a určitě jsme nelitovali. Se svými protest songy na největší problémy Ameriky si podmanil celé šapitó, dostalo se ale i na klidnější témata. V půlce jsme ale ještě museli přeběhnout na hardcore mlátičku Employed To Serve, kteří opět předvedli solidní výkon i přes velkou výheň na slunci.
Před velkým závěrem jsme ještě stihli špetku Hopes Die Last, mezitím už ale vedle startovali punkáči Sum 41. Z moshpitu už byla spíše jen obří tlačenice, energie ale byla cítit všude. Běhalo se, skákalo se a obrovská snaha pořadatelů udržet tuto kapelu v lineupu tak nevyšla na prázdno.
Na to jsme tu všichni čekali. Ranvej naplněná k prasknutí. Green Day přicházejí na pódium a s hitovkou American Idiot otevírají svůj set. Šlo vidět, že živá vystoupení nechyběla jen nám, ale i kapele a předvedli absolutně neskutečnou formu. Set dostal taky nečekanou hrdinku – fanynku Kláru. Ta dostala možnost si zabrnkat jednu z písní a za svůj výkon si mohla odnést kytaru. Úplným závěrem se i přes menší technické problémy předvedlo alternativní psycho duo Skynd a festival byl tak završen.
SHRNUTÍ
Jen těžko jsme si mohli přát lepší start, než byl Rock For People. Pořadatelé dokázali předvést neskutečný výkon a přes všechny komplikace ve světě přitáhli do Hradce Králové to nejlepší, co mohli. Dočkali jsme se tak nezapomenutelných zážitků.
Spousty kapel vyjádřilo podporu lidem, kteří po pandemickém období nezažívají nejlepší chvíle, ale i těm, kteří teď procházejí peklem na Ukrajině. Ve spolupráci s festivalem Atlas se na Rockáči představilo taky několik ukrajinských umělců. Celým festivalem tak rezonovala dvě hlavní důležitá témata – mír a podpora.
Tento zážitek po takovém období budeme ještě dlouho vstřebávat. Nezbývá než poděkovat a těšit se na další ročník!
Děkujeme!
No Comments