Brutal Assault v nejlepší formě
Asi naše nejnáročnější festivalová sezóna se řítí do svého finále, že by ale ubírala na síle se nedá říct ani trochu. Ba naopak. Brutal Assault se stává věhlasnou záležitostí na světovém metalovém trhu a letos tomu nebylo jinak. Návrat ve velkém, o den delší produkce, kvalitní program od rána do večera – Absolutní vrchol.
Už tradičně, vše probíhalo v jaroměřské pevnosti Josefov. Ta přináší unikátní prostory, které festivalu dodávají o to lepší atmosféru. Kde jinde si člověk může zajít do baru v katakombách nebo se vyvalit na tibetské pláni s výhledem na hlavní stage. Vše podtrhuje doprovodný program v podobě pit of doom a dalších pochodů, které dodávají celému zážitku hrůznou atmosféru. Když metal, tak pořádně.
Program jako každoročně nabídl hudební jistoty, ale i ty nejmladší hudební naděje, které ve světě můžeme najít. Což je taky jeden z cílů celé dramaturgie. Odnést si z festivalu nejen nové zážitky, ale plno nových kapel do playlistu je to nejlepší, co se člověku může stát.
VELIKÁNI
Posloucháme je desítky let, vyrůstáme s nimi a jejich vystoupení se většinou zapíšou do paměti každému, kdo je uvidí živě. Ať to jsou rockeři Clutch nebo death metalisti Cannibal Corpse, vždy dávají jasně najevo, komu patří pódium v danou chvíli. Pozadu nebyl ani King Diamond se svou kapelou Mercyful Fate, kteří o korunu krále dne bojovali s Cradle of Filth. Obě show dosáhly velkolepého vizuálu a ze svého času vytřískali maximum. Pokud si odmyslíme prvních 10 minut vystoupení As I Lay Dying, kdy si zvukař nejspíš odskočil na párek, tak by se to dalo říct u nich. Bohužel, absence vokálu a plochost nástrojů ubrala na prvním dojmu a lidem se chvíli trvalo probrat. Nedá se nic dělat, pro tuto kapelu velká škoda.
SKVĚLÝ PROGRESSIVE
Někdy je třeba si od toho všeho blacku a deathu trochu odpočinout. Hned první den se v tomto světle představili dánští Vola a nám nezbývalo nic jiného, než jen čumět s otevřenou hubou. Umění v té nejvyšší jakosti, atmosféra na krájení, opravdové pojetí moderního metalu. I přesto, že o dvě hodiny později vystupovali na stejném pódiu věhlasní Avatar se svou výbornou show, ten den si kouzelníci z dánska ukradli pro sebe. V podobném duchu se další dny představili také Tesseract a Leprous a lépe navázat snad ani nešlo. Progresivní žánry měly v programu ty nejlepší z nejlepších.
JINÁ DIMENZE
A pokud nejste na složité struktury, vždy tu budou atmosférické a psychadelické záležitosti. Vyjet tak na plavbu po klidné řece až na rozbouřené moře jsme mohli s Rivers of Nihil, a že to byla fakt jízda. Do podobné nálady nás dostali také Alcest, ale mistry ve svém oboru, by se dali nazvat švédští Katatonia. Tento výlet mezi ty nejtemnější místa by se zasloužil o headlinera čtvrtečního programu. Na podobné vlně se nesli i Solstafir v úplném závěru festivalu. To celý zážitek umocnil ještě déšt, který se tak nestal nepříjemností, ale třešničkou celého představení.
CORE NA VZESTUPU
Letos jsme se dočkali také možná nejpočetnějšího zastoupení mladších modernějších žánrů, jako je metalcore nebo deathcore a rozhodně nebylo čeho litovat. Otvíračka festivalu tak padla na mladíky ze Sable Hills. Sebevědomý výstup a první pity se mohly začít točit. Tohle určitě nebylo naposled, co jsme o nich slyšeli. O možná nejtvrdší vystoupení celého festivalu se postarali amíci Lorna Shore. Zpěvák Will dokáže projít snad všemi technikami screamu na lusknutí prstu, to vše s podkladem symfonických melodií s metalem v té největší dávce. Za další unikát by se dal považovat ukrajinský klenot Jinjer, který se v ČR už může cítit jako doma. Anděl s démonem srdci, vždy připraven podat ten neomylný výkon, tak by se dala definovat Tatiana. V ranních hodinách se také skvěle uvedli borci z Aviana a ve svých potemnělých hábitech rozdováděli publikum už před obědem v 11 dopoledne. S trochou exotiky se představili také indové Bloodywood, hrající nu-metalcore a stalo se to nejspíš nejzajímavější záležitostí, kterou jsme na Brutalu mohli vidět.
HARDCORE ŠÍLENSTVÍ
Soutěžit o nejšílenější bandu v areálu by bylo asi na dlouho, ale jednu z těch nejvíc šílených většinou potkáte právě na hardcorech. Jo, punkový nádech k tomu víc než vyzývá. Jako důkaz můžem považovat circle, snake, během úplně kdekoliv pit se Sick Of It All. Trošku klidnějším už bylo vystoupení Evergreen Terrace, na kvalitě ale nijak nestrádalo. Velkým překvapením se pak stali Spaced, kteří ve večerních hodinách na Obscure stage nechali úplně vše a mít tričko místo backdropu vlastně taky úplně stačilo. Jak jinak dát najevo, že tě baví punk. Tuto americkou bandu si pod své křídla vzali Comeback Kid, které jsme ale při vší smůle nestihli, kvůli chaotickému přesunu pár minut před vystoupením. Tak snad příště.
ČESKÁ STOPA
Jak už je tomu zvykem, nesmí chybět ani lokální zástupci. Naše mladé naděje zastupovali tak třeba stále populárnější Skywalker. Jde vidět, že kapela už má něco za sebou a je přichystaná se maximálně věnovat celosvětovému publiku. Což už taky postupně dělá. Pozadu nejsou ani Abbie Falls, kteří proložili své skladby salvou elektroniky. Nějaké harder styles s dubstepem do deathcoru na oběd prosím. Absolutní úlet, který nám vyčaroval úsměv na tváři. Svůj dopolední slot si vysloužili taky Stellaris a i přesto, že to byl už pátý den, pořád se našla velká část příznivců, kteří si tuto nádheru nenechali ujít. Není se čemu divit, tato kapela toho stihla za krátkou dobu opravdu hodně a neubírá na tempu. Klasickou nekorektní show předvedl také Ráďa z Hentai Corporation. Tam už je to jasné, pár pozdravů do Dačic, na hrad a k Jandům do obýváku.
ČESTNÉ UZNÁNÍ
Naši cestu Brutalem zaujali ale také jména, které se těžko někam zařazují. Prvním takovým by mohli být Igorrr. Experimentální metal, jen tak trošku ulítlej. Na druhou stranu něco, co dokáže opravdu zabavit. Na opačné straně areálu se pak představil Nergal se svou temně folkovou kapelou Me And That Man a asi to nepopíšeme lépe, než jeho slovy ve smyslu “Nevím, co tu kurva děláme, ale je to fakt super.” A taky že bylo. Ve vnitřních prostorách pak potočil čudlíkama drum and bassový producent Pythius a bylo až překvapivé, jak tyto dva žánry mají k sobě blízko. Bohužel ne každé vystoupení vyjde a toho jsme byli svědky u Melt-Banana. Na celém publiku šlo vidět, že pořádně neví, co se to vlastně děje. Na druhou stranu, přijet na Brutal s takovým experimento noise core rock něčím čím si, chce fakt koule.
Ať už si užil kdokoliv cokoliv jiného, celkově musíme hodnotit festival jako velice vydařený. Kvalita lineupu se rovnala světové třídě a to potvrzují i návštěvníci ze všech koutů světa. Na pár drobností se festival vydařil i po technické stránce, což se ne vždycky vidí, po trvajících problémech kolem nás i ve světě. Tříleté čekání tak bylo ukončeno a my už doufáme, že se v pevnosti potkáme opět příští rok.
No Comments